Vylíčení běhu událostí kauzy "Jura"

29. březen 2016

Události nedávné doby, které tak hluboce zasáhly do života naší farnosti, nutí mne každým dnem k ponoření se pod hladinu rozvířeného moře a k hlubší reflexi tolik zjitřené situace. Tak jako na mnoho farníků, zapůsobila i na mě zpráva o zákazu výkonu kněžské služby Jiřího Veselého velice silně. Tuto skutečnost jsem se dozvěděl v neděli 6. března dopoledne.

V úterý 8. března jsem obdržel psaní od Marie Pohorské, která v textu naznačila přímou souvislost mezi mou osobou a stížností, kterou někdo na královéhradecké biskupství poslal. Tato stížnost byla sepsána na základě nespokojenosti jejího autora se středopopeleční liturgií, jíž vedl P. Veselý. Podotýkám ještě co nejdůrazněji, že šlo o stížnost, nikoli anonymní udání, jak v ohláškách uváděli např. paní Střasáková nebo pan Kovář, neboť se jednalo se vší pravděpodobností o text podepsaný pravým jménem autora. Jsem totiž skálopevně přesvědčen, že anonymním dopisem by se naši pastýři nezabývali. Později vyšlo najevo, že mě paní Pohorská a - jejími slovy - "skupinka tvořící katolickou církev v Litomyšli" nepovažují přímo za pisatele stížnosti, nýbrž že mi kladou za vinu uveřejnění mého "Novoročního zamyšlení nejen nad litomyšlskou ekumenou", jež jsem publikoval v lednovém čísle městského zpravodaje Lilie a v němž jsem mezi řádky - a tudíž velmi mírnou formou - vyjádřil svou nespokojenost s ekumenickou praxí v Litomyšli. Článek měl být podle nich spouštěcím mechanismem všech následných událostí a působil jako rozbuška a inspirace pro autora stížnosti k jejímu sepsání. Stejného názoru je i Daniel Kvasnička, kazatel litomyšlského sboru Církve bratrské, se kterým jsem v této záležitosti jednal v pátek 11. března.

Mezitím (9. března) napsala skupinka zastánců P. Veselého dopis na biskupství, ve kterém se podle všeho domáhali vysvětlení tak razantních kroků otce biskupa. Ten měl údajně P. Veselého vyřadit z kněžské služby ze dne na den, a to bez předchozího napomenutí či upozornění. Přitom biskupství tvrdí, že napomenut byl, a to dopisem Mons. Sochy, generálního vikáře královéhradecké diecéze.

Shodou okolností - a ironií osudu - pořádala v Litomyšli Česká křesťanská akademie ve čtvrtek 17. března přednášku biskupa Václava Malého na téma "Ekumenismus, cesta církve", během které padaly na se situací neseznámeného biskupa dotazy na zákaz kněžského působení Jiřího Veselého. Tazateli byli např. Jiří Kovář se svou manželkou nebo pan Janypka, kteří figurovali i mezi pisateli dopisu biskupu Janu Vokálovi z 9. března.

V sobotu 19. března se v Hradci Králové konalo diecézní setkání mládeže, během kterého mši svatou doprovodila Litomyšlská schola. Ta v rámci setkání oslovila diecézního biskupa, Msgre. Jana Vokála, a požádala ho o vysvětlení jeho jednání. Hned následující den, na Květnou neděli, proběhla v Litomyšli debata, jíž se účastnili sídelní i pomocný biskup diecéze, provinciál řádu saleziánů a někteří místní farníci. Iniciativa měla v tomto případě vzejít od biskupů.

Mezitím vším sepsal P. Veselý odvolání, které adresoval oběma biskupům, provinciálovi a faráři P. Benešovi, jehož stav se v důsledku napjaté situace zhoršil tak, že musel být po neděli 13. března znovu hospitalizován. V tomto odvolání Jiří Veselý prohlašuje, že si není vědom předchozího napomenutí ani žádných liturgických excesů, ke kterým mělo během jím vedené mše na Popeleční středu dojít. Rovněž tak uvádí, že způsob slavení Popeleční středy "konzultoval s administrátorem farnosti P. Františkem Benešem", který byl v tu dobu načas propuštěn z nemocnice. Dále píše: "Z jeho strany byla přivítána a potvrzena možnost slavení společně se všemi křesťanskými sbory tak, jak to on sám se svým jáhnem Karlem Dvořákem realizoval již v minulosti. Byl jsem tedy ochoten se přípravy liturgie ujmout. Při společné přípravě liturgie jsem se jak u jáhna Karla, tak i u všech ostatních nekatolických duchovních ujistil, že slavení proběhne tak, jak to probíhalo v předchozích případech pod vedením P. Beneše. Tato skutečnost byla pro mě rozhodující. Zásadně odmítám, že došlo ke spoluslavení eucharistie s nekatolickými duchovními. Byli účastni mše svaté, jak je v této farnosti zvykem, ale rozhodně při eucharistii nekoncelebrovali, byli pasivními účastníky. Protože v této farnosti byla eucharistie stejným způsobem (za účasti nekatolických duchovních) již několikrát slavena, nepředpokládal jsem, že by to vzbudilo pohoršení věřících. Jako farní vikář v Litomyšli, kde fungují nadstandardní ekumenické vztahy, jsem zavedenou praxi soužití a sdílení respektoval. Neměl jsem důvodu pochybovat, že takto nastavená úroveň vztahů ve farnosti nemůže být jinak, než s požehnáním biskupství." Tato citace z odvolání P. Veselého se objevila - mimo ještě jednoho jeho příspěvku - na farním webu. Další příspěvky (mj. od jistého Davida Smyčky) na farním webu následovaly i během svátků velikonočních a rychle se střídaly. Vždy byly po nějaké rozumné době vymazány. Na Bílou sobotu, 26. března, publikoval kazatel Církve bratrské na svém blogu "Nabeton" článek vyjadřující jeho postoj k celé věci.

Když jsem některým z přispěvatelů na farní web napsal a slušně je poždádal, aby zvážili vhodnost burcování lidí o největších svátcích v roce, byl jsem označen za pokrytce.

Tolik k nastínění sledu událostí týkajících se zákazu kněžského působení v hradecké diecézi otci Veselému.

Vítek Večeře

Související

Osobní stanovisko ve věci odvolání P. Jiřího Veselého

3. duben 2016

„Jelikož jsem v mém líčení sledu událostí v kauze "Jura" uvedl, že mě někteří litomyšlští občané viděli - nebo stále vidí - jako jednoho z hlavních aktérů celého případu, považuji za nutné se k tomuto tvrzení vyjádřit... “ čti více

Novoroční zamyšlení nejen nad litomyšlskou ekumenou

29. březen 2016 (publikováno v ledovém čísle litomyšlské Lilie)

"Osmého prosince loňského roku uplynulo na den přesně 50 let od chvíle, kdy svatý otec Pavel VI. slavnostně zakončil poslední zasedání II. vatikánského koncilu..." čti více